Morálka?

   Ve wikipedii najdete definici morálky, ale jak se s ní člověk setkává v naší společnosti? Jak se s ní setkává v politice, či podnikání? V politice už dlouhou dobu není. A v podnikání? Je morální to, že přivedu prosperující podnik ke krachu a nechám si za to zaplatit, bez uzardění, statisícové až milionové odstupné? Zatímco si management tohoto podniku vyplácí na konci roku vysoké prémie, v klidu, ke konci roku sníží stavy provozních pracovníků, protože někdo vymyslel normy v 80tých letech, a podle nich je v provozu lidí ještě mnoho. Nehledě na to, že nejméně tři roky podnik propouští. Samozřejmě, že jen v provozu. Přibylo totiž několik dalších míst "systémových specialistů". No a tak, když se blíží svátky vánoční, tak spousta lidí dostane pod stromeček opravdu originální a velmi "příjemný" dárek od svého zaměstnavatele - výpověď. Po 40 letech poctivé odborné práce. O tomto rozhodnou lidé, kteří nemají ani ponětí o práci v provozu, protože v provozu nikdy napracovali. Možná byli někdy na brigádě, krátkodobě.
   Dle jednoho řídícího pracovníka: "Podnik, nepotřebuje specialisty v provozu, ale univerzální pracovníky." Proč tedy on potřebuje své náměstky a specialisty?
   Že by pojem MORÁLKA byl v podnikatelských kruzích pojmem nepřijatelným? Asi už tomu tak je. Je mi smutno z toho, že se morálka a lidskost ze společenského dění vytrácí.
   Toto mé moralizování bych rád ukončil citací : „Člověk se nemá vůči druhým chovat způsobem, který je mu samému proti mysli. To je jádro vší morálky. Všechno ostatní plyne ze sobecké žádostivosti.“ - Mahábhárata. Anušasána parva

LOJZIČKA

   V sobotu 23.11.2013 do našeho života vstoupila fenečka Jennifer z Vikiluxu, zvaná Lojzička. Před mnoha lety, jsme si vybrali rasu pejska, kterého bychom někdy chtěli – bostonského teriéra. To byla naživu ještě naše první fenečka Ajka. Když se po 12 letech, odebrala do věčných lovišť, tak v ten stejný den k nám přišla Cat. Kačenka, jak jsme jí říkali, se u nás dožila skoro 16 let. Obě byly kříženci tzv. Von Bahnhof. 

   Několik měsíců po jejím odchodu se mi zdálo, že máme nového pejska a jmenuje se Lojzička,  s touto myšlenkou jsem se vzbudil. Odtud tedy jméno Lojzička.

   Rozkoukává se u nás ze svého pelíšku, který zatím nepříliš ráda opouští, jen k vykonání potřeby a nebo za účelem nějaké bašty. Bodejť, má tam měkoučko,  teploučko a všechno, co se kolem děje bedlivě pozoruje. A když nás vidí, tak v něm radostí poskakuje.

ČAS

   Čas je zajímavým jevem. Čas neúprosně odkapává všem stejně a pořád stejnou rychlostí – fyzicky. Ale každý člověk vnímá jeho chod jinak. Někomu běží příliš rychle, jinému se vleče, a u některých je to střídavě. Záleží na množství a kvalitě prožitků. Jsou-li tyto prožitky příjemné, většinou je vnímáme jako rychle uběhlé. A ty nepříjemné, no, tak to bychom byli rádi, kdyby taky uběhli rychle, ale opak bývá pravdou.
   Vnímání běhu času se také mění s věkem, čím je člověk starší, tak zjišťuje, že věci, které dříve stíhal vykonat za kratší dobu, trvají déle. Určitě je to dáno i opotřebovaností tělesné schránky. Déle trvá znovu „nabít baterky“. Spousta lidí říká, že člověk je tak starý jak se cítí. Člověk se může duševně mladší než ve skutečnosti je, ale nesmí zapomínat, že jeho tělo nemládne a každou vteřinou je starší a opotřebovanější. Existují různé metody, jak tzv. zpomalovat stárnutí. Říká se jim „zdravý životní styl“ a živí se jím mnoho lidí. Nemyslím, že existuje nějaký univerzální recept na dlouhověkost a dlouhé zdraví. Možná jen, mějte rádi, každý den, který na tomto světě máte možnost prožít, a snažte se jej prožít v příjemné náladě. Když si večer budete moci říct : „Tak dnes, byl bezva den“, a to i přesto, že utekl rychle. Věřte i ten příští bude mít „jen“ 24 hodin.

Ventil

Vím, že svými články na mém blogu, sotva ovlivním situaci ve společnosti, ale aspoň si vnitřně ulevím. Ano a k tomu mi slouží štítek zvaný Ventil.

Diletanti

   Jako každý v této zemi, sleduji amatérské a diletantní jednání prezidenta republiky a jeho přátel, ze kterých se momentálně skládá vláda. Že si fanfarón Zeman bude hrát na zachránce země, jsem tak trochu předpokládal. Ale netušil jsem, jak dalece a do hloubky to vezme.
   Dnes jsem se ovšem setkal s jiným diletantským přístupem, a to bohužel v mém zaměstnání. Rozhodnutí vyšších nadřízených, mi potvrdilo opět to, že o práci, kterou řídí nemají ani potuchy, protože by jinak takové rozhodnutí, které udělali dnes ve dvou případech, nemohli učinit. Nebudu to zde detailně rozebírat, ale pokud české firmy a stát budou řídit tito, podle Zemana "odborníci", tak zanedlouho skončíme jak Řecko.
 

Nadbytečný

  Nevím jak začít. Třeba tím, co si myslet o zaměstnavateli, u kterého jste 34 let a teď vám oznámí, že jste pro něho nadbytečný. Opravdu, to skoro fyzicky zabolí. Ale on je na vás velice hodný, protože vás zaměstná dál, na dobu určitou, než se vrátí do práce dlouhodobě nemocní. No a potom, když někde, třeba i na druhém konci kraje, někdo dlouhodobě onemocní, tak vás použije tam. Ovšem, když nebude nikdo nemocný, tak skončíte. Můžete skončit hned, pokud tuto nabídku odmítnete. Co na to říct, když je vám víc než padesát?
  Nemáte ani sílu, ptát se, proč zvolili zrovna vás, a ne jiného kolegu z vašeho pracoviště. Dá se na to odpovědět i touto větou : Jste nejstarší, a ti mladší to odmítli.
  Když vás propustí, a je vám více něž 50 let, kde si budete hledat novou práci? V každé nabídce práce stojí, znalost angličtiny nebo němčiny, práce na PC, řidičák, a to i při práci skladníka. Cože jste dělal předtím? A kolik, že vám to je? My se vám ozveme.
  Věta :"My se vám ozveme." v podstatě značí, "nepočítejte s tím, že bychom vám nabídli nějaké místo."
  Potom, si všimnete, že zaměstnavatel, nějakým způsobem eliminuje tyto starší lidi ze svých řad, teda pokud, nesedíte na velmi dobrém vyšším postu a nerozhodujete o tom, kde budete šetřit.
  Po padesátce si zřizovat nějakou živnost? Rozjíždějte podnikání na nějakých asi 10 let. V době, kdy si váš organizmus začíná říkat o delší dobíjení baterek. Obdivuji lidi, kteří se i v tomto věku, do toho pustí. Ovšem, ne každý má náturu na podnikání.
  Tento povzdech, bych ukončil větou : Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř.
A optimistickým zvoláním : HURÁÁÁÁ! ŽIJEME!

Krize

   Krize jsou různé, duševní, vztahová, srdcová, fyzická, materiální, finanční a další. Když slyším (a už několik let), že je krize, že musíme šetřit, tak se dostávám do varu.
   Všude se šetří, šetří taky v bankách, které jsou původcem celé vleklé krize? Nešetří, kupují si nová drahá auta, vypisují tendry pro své přátele, vybavují si drahé kanceláře, atd., atd.
   Šetří se na úrovni, kde je to, podle mého názoru, velkou chybou. A to v odvětvích, kde se tvoří hodnoty. Co má větší hodnotu, hrst bankovek nebo pecen chleba? Vždy to bude ten chleba, ten může zachránit život. Jenže v dnešní společnosti je to zařízené tak, že si ten chleba můžete koupit. Jestliže budu jako výrobce šetřit, upeču chlebů méně, proto nebudu potřebovat tolik pekařů, tak je propustím. Propuštěný pekař tudíž nebude mít na to, aby si koupil mé zboží a vrátil mi tak mé náklady, tudíž budu šetřit dál. To vypadá jako by si taxikář koupil auto, ale už nekoupil benzín, aby ušetřil.
   Je to už dávno co jsem se učil v ekonomice (neměl jsem ten předmět rád), že když budou lidi mít práci a vydělávat, budou si moci nakupovat zboží. Když si budou moci kupovat zboží, tak budou potřební lidi k tomu, aby to zboží vyrobili. A ti zase budou moci (pokud dostanou zaplaceno), nakupovat zboží, které jste vyrobili vy. Celé je to logické, ale jak je vidět z celého vývoje společnosti, tak jen se musí šetřit.
   Kdysi jsem slyšel, jak ušetřit tři stovky (to bylo tehdy docela hodně peněz).
Vezmete svoji partnerku do kina (50,-), potom na večeři (150,-), ještě si dáte ve vinárně trošku vínka (100,-). Když zůstanete doma, k večeři si dáte chleba se sádlem (5,-) a pustíte televizi, tak jste ušetřil 295,- Kč. Ale otázka zní : Co když ty tři stovky stejně nemám, co pak ušetřím?
    Tak je to i s hospodařením naší země. Šetřeme tam, kde se dá vydělat, a vyhazujme tam, kde to není potřeba, jenom proto, že tam máme známé.
   Celým článkem, jsem chtěl vlastně říct, že kdyby vysoký management a ekonomové přemýšleli aspoň trochu hlavou (za ty peníze co berou), tak už dlouho by nebyla žádná řeč o krizi.

Splněné očekávání

   Včera jsem si někde přečetl otázku, zda náš prezident splnil vaše očekávání. Zamyslel jsem se jen krátce a zodpovědně mohu odpovědět : Ano, náš prezident splnil do puntíku mé očekávání.

• Vystupoval na veřejnosti opilý jak dělo, byl omluven, že má virózu. Člověk s virózou se chová jinak. Celý svět si z něj, potažmo z nás dělá srandu.
• Arogantně prohlašuje, že se obklopuje jen profesionály. Hm. V tom případě jsou "jeho" profesionálové jen profesionální pochlebníci a čističi klik.
• Ukazuje celému národu: "Já jsem prezident, a mohu si dělat co chci." Například nejmenování profesora (podle mně osobní záležitost-profesionál), nejmenování ostatních velvyslanců (mimo ty, kvůli kterým je ve sporu s ministrem zahraničí). A mnoho dalších drobnějších či větších, zlomyslností vůči vládě, poslancům, senátorům.
• Na Slovensko chce vyslat Livi Klausovou, jejíž otec právě na Slovensku se podílel na fašistické vládě a pomáhal židům od majetku a do koncentráku. Toto bych považoval za neúctu k národu.

Ano, je pomstychtivý a arogantní vůči celému národu. Když jej přirovnali ke Klementu Gottwaldovi, nebyli daleko od pravdy. Kléma ovšem čistil kliky v Moskvě. Uvidíme jak se bude vyvíjet dál. V tomto směru jsem skeptik, zkrátka, lepší to se Zemanem asi nebude.

Necitelnost

   Bude to brzy dva měsíce, co se odebrala naše Caty do věčných lovišť.
   Při brouzdání nejrůznějšími internetovými stránkami o pejscích se dovídám, že jsou "lidé" schopni po deseti letech dát svého přítele (pejska) klidně jen tak do útulku a nebo jen tak prostě jej darují. V tom lepším případě.
     Nedávno v reportáži TV mluvili s chlapem, který by zasloužil středověkou kládu. Choval vlkodavy, měl je zbídačené ve stodole, byly mu odebráni veterinární inspekcí. Jednu z fen se už nepodařilo zachránit. Byla příliš vyčerpaná a nesla stopy po bití (jako třeba zlámané nohy).  A už měl znovu několik jezevčíků na množení. Reportáž končila slovy: "To víte, že je budu množit, přece se musím nějak živit, ne?"  H....! Zákon trhu: Poptávka - Nabídka.
   Na netu jsem potom viděl několik "množíren". Tam byli pejsci drženi v klecích jako nosné slepice (ty teď mají větší prostor a lepší péči). Po čtyřech letech a nejméně šesti vrzích jsou fenky bezzubé a totálně vyčerpané, často i nemocné. Přesto se nabízejí k prodeji za "pakatel". Z těchto množíren, pochází spousta "levných" psíků, které kupují rodiče dětem na hraní. Za rok či dva skončí většina z nich v útulcích. Taková nezodpovědnost a necitelnost dospělých je až zarážející.
    Nechápu lidi, kteří si pořídí psa jen proto, aby ho přivázali k boudě a občas mu donesli nějaký zbytek od oběda. Za prvé - pes nepatří mezi všežravce, a není popelnicí. Za druhé - pes je smečkový tvor. Co nám dává právo ho ze smečky vydělit a přivázat na řetěz? Udělali byste to svému příteli? Pokud ano, nechtěl bych být nikdy vaším přítelem.
    Asi před týdnem jsem měl s kolegou z práce debatu. Pořídili si domů pejska z útulku. A už uvažoval, jaké nejlevnější žrádlo mu bude kupovat. Konzerva za zhruba 50,- Kč je příliš drahá na jeden den. On sám ovšem denně vykouří minimálně za 80,-Kč, prakticky ty peníze spálí. Pes si neřekne o nový mobil, či nové auto. Proč mu tedy nekoupit kvalitnější žrádlo a následně ušetřit na veterinářích?
    Ve chvíli, kdy se z vlka stal pes, převzal člověk za jeho osud zodpovědnost. Pes se stal jeho druhem nejen při lovu, hlídačem obydlí, ale taky léčitelem (kanioterapie), pomocníkem (slepečtí a asistenční) a hlavně přítelem.
   Lidi, kteří si chtějí pořídit pejska (jakékoli zvířátko), by si měli nejprve uvědomit PROČ ho chtějí. KOLIK je bude stát (veterina, žrádlo), a co všechno jsou ochotni tomuto tvoru obětovat. Tím mám na mysli, pravidelné procházky, většinou ho nemohou brát s sebou do restaurace, na některé návštěvy, výlety, dovolenou, do kina. Ano, vydrží být hodinku sám. Ale kolik bude těch hodinek v jednom dni, týdnu. Kolik času budete věnovat VY jemu? On VÁM, veškerý svůj čas. A nemá ho tolik co VY.

CAT

   Takto se jmenovala naše fenka, kříženec. Měli jsme ji od jejích asi 7 týdnů. Byla celá černá a kníkala, že to vypadalo jako kočičí mňoukání, tak jsme jí dali jméno Cat.

   Měla velká ouška a tak jsme si dělali legraci, že když bude venku foukat vítr, bude to vypadat, že si pouštíme draka. Jezdili jsme s ní na výlety do lesů i do polí. Jednou na táboře přišla po třech, na čtvrtou nožku se nedokázala postavit. Protože běhala po prostranství volně, tak dodnes nevíme, co se stalo. Nicméně po nějakém tom týdnu či měsíci se nožka spravila. Občas, když byl výlet trochu delší, tak jí pobolívala. 

   S přibývajícími roky se výlety stávaly kratšími, až ustaly docela. Nějaká kratičká procházka, občas k doktorovi. Zkrátka, když i člověk zestárne, tak se mu na nějaké tůry moc nechce a přidají se i nemoci. Tak to bylo i s naší Kačenkou, jak jsme jí říkali. 

   Před dvěma roky byla na opravné operaci kastrace. To už se jí na mléčných lištách objevili malinké uzlinky. Nedlouho poté asi něco snědla a měla problém s játry. Dostala tedy nějaké léky a dietní konzervy. Vše se krásně ustálilo a nebylo pod sluncem šťastnějšího pejska. Ale i všechno krásné má i svůj konec. Před vánocemi se jí jedna uzlinka změnila na velkou bulku, byl to nádor. Začali jsme ji ošetřovat, omývat, dezinfikovat a pomocí antibiotik působit na oblast nádoru, ve kterém bylo i ohnisko zánětu. Věděli jsme, že vzhledem k jejímu věku, letos v květnu by jí bylo 16 let, a jejímu zdravotnímu stavu operace by byla příliš riskantní. Občas si nádor olízla, a jinak byla v pohodě. Jen dokud hned vedle tohoto nádoru nevyrostl ještě jeden, krvácející větší a horší.

   Co dodat. V pátek 08.02.2013, jí za lékařské asistence dotlouklo srdíčko.

   Ve stejný den zemřela i jiná fenečka naší kamarádce o mnoho kilometrů dál. A tak i když se ty dvě nikdy naživo nesetkaly, tak si myslíme, že si v tom psím nebíčku k sobě našly cestu a teď spolu dovádějí.

   I když je teď doma tak trochu pusto a prázdno, v našich srdcích a vzpomínkách je Kačenka navždy uložena jako ten nejbáječnější pejsek.

Opava 16.2.2013

Prezidentské volby

   Mám potřebu vyjádřit se k prezidentským volbám.

   Mnohým se může zdát, že jdu s křížkem po funuse. Inu asi to je pravda, ale nejdříve jsem potřeboval rozdýchat tu skutečnost, že si náš národ zvolil pana "Tlučhubu" za prezidenta. Asi teda máme prezidenta, kterého si zasloužíme.

    Náš představitel státu, neumí jasně formulovat své myšlenky, i když se o to urputně snaží, a proto si vypomáhá množstvím nejrůznějších citátů. Možná také proto, aby ostatním ukázal "Já jsem sečtělý a tudíž inteligentnější než vy."

    Rád se stylizuje do lidovosti, ale používá přitom gesta, která hovoří jasně. Já jsem ten, který je nad vámi. Rád objímá lidi, ale způsobem shora, což vždy značí nadřazenost. Takovým způsobem i podává ruku na uvítanou. Nechává se slyšet, že on bude řídit tento stát. Že se postará, aby byly jeho "chytré" návrhy realizovány. Pomůže lidem. Sám dá 30% procent svého platu na snížení zahraničního dluhu. On to bude dirigovat. Zapomíná ovšem při těchto prohlášeních, že nejsme totalitním státem, kde si může prezident dirigovat co a jak se udělá.

   Vrátím se ještě k poslednímu prezidentskému duelu, kdy byl dotázán paní Věrou Čáslavskou, PROČ požádal KSČM o podporu. KSČM se nikdy nedistancovala od dřívější KSČ. On jí odpověděl : "Vždyť vy sama jste dala svou zlatou medaili po návratu z OH tehdejšímu předsedovi této strany panu Dubčekovi" Tudíž nedal žádnou odpověď na jasnou a srozumitelnou otázku.

   Patrně bude dobrým politikem, protože se říká, že dobrý politik je ten, který dokáže říci ANO, ale zároveň vše co dříve řekl popře a přitom vlastně řekne NE. Jinými slovy : mnoho slov a neřekne vůbec nic.

   Že je velmi arogantní osobou, svědčí také to, že v přísně nekuřáckých prostorách nejen že kouří, ale i vyžaduje popelníček.

   O tom, jaký který člověk je, hovoří jeho činy, jeho chování a vystupování. Člověka, kterého si tento národ zvolil do čela si opravdu nemohu vážit.