Nevím jak začít. Třeba tím, co si myslet o zaměstnavateli, u kterého jste 34 let a teď vám oznámí, že jste pro něho nadbytečný. Opravdu, to skoro fyzicky zabolí. Ale on je na vás velice hodný, protože vás zaměstná dál, na dobu určitou, než se vrátí do práce dlouhodobě nemocní. No a potom, když někde, třeba i na druhém konci kraje, někdo dlouhodobě onemocní, tak vás použije tam. Ovšem, když nebude nikdo nemocný, tak skončíte. Můžete skončit hned, pokud tuto nabídku odmítnete. Co na to říct, když je vám víc než padesát?
Nemáte ani sílu, ptát se, proč zvolili zrovna vás, a ne jiného kolegu z vašeho pracoviště. Dá se na to odpovědět i touto větou : Jste nejstarší, a ti mladší to odmítli.
Když vás propustí, a je vám více něž 50 let, kde si budete hledat novou práci? V každé nabídce práce stojí, znalost angličtiny nebo němčiny, práce na PC, řidičák, a to i při práci skladníka. Cože jste dělal předtím? A kolik, že vám to je? My se vám ozveme.
Věta :"My se vám ozveme." v podstatě značí, "nepočítejte s tím, že bychom vám nabídli nějaké místo."
Potom, si všimnete, že zaměstnavatel, nějakým způsobem eliminuje tyto starší lidi ze svých řad, teda pokud, nesedíte na velmi dobrém vyšším postu a nerozhodujete o tom, kde budete šetřit.
Po padesátce si zřizovat nějakou živnost? Rozjíždějte podnikání na nějakých asi 10 let. V době, kdy si váš organizmus začíná říkat o delší dobíjení baterek. Obdivuji lidi, kteří se i v tomto věku, do toho pustí. Ovšem, ne každý má náturu na podnikání.
Tento povzdech, bych ukončil větou : Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř.
A optimistickým zvoláním : HURÁÁÁÁ! ŽIJEME!
