Při brouzdání nejrůznějšími internetovými stránkami o pejscích se dovídám, že jsou "lidé" schopni po deseti letech dát svého přítele (pejska) klidně jen tak do útulku a nebo jen tak prostě jej darují. V tom lepším případě.
Nedávno v reportáži TV mluvili s chlapem, který by zasloužil středověkou kládu. Choval vlkodavy, měl je zbídačené ve stodole, byly mu odebráni veterinární inspekcí. Jednu z fen se už nepodařilo zachránit. Byla příliš vyčerpaná a nesla stopy po bití (jako třeba zlámané nohy). A už měl znovu několik jezevčíků na množení. Reportáž končila slovy: "To víte, že je budu množit, přece se musím nějak živit, ne?" H....! Zákon trhu: Poptávka - Nabídka.
Na netu jsem potom viděl několik "množíren". Tam byli pejsci drženi v klecích jako nosné slepice (ty teď mají větší prostor a lepší péči). Po čtyřech letech a nejméně šesti vrzích jsou fenky bezzubé a totálně vyčerpané, často i nemocné. Přesto se nabízejí k prodeji za "pakatel". Z těchto množíren, pochází spousta "levných" psíků, které kupují rodiče dětem na hraní. Za rok či dva skončí většina z nich v útulcích. Taková nezodpovědnost a necitelnost dospělých je až zarážející.
Nechápu lidi, kteří si pořídí psa jen proto, aby ho přivázali k boudě a občas mu donesli nějaký zbytek od oběda. Za prvé - pes nepatří mezi všežravce, a není popelnicí. Za druhé - pes je smečkový tvor. Co nám dává právo ho ze smečky vydělit a přivázat na řetěz? Udělali byste to svému příteli? Pokud ano, nechtěl bych být nikdy vaším přítelem.
Asi před týdnem jsem měl s kolegou z práce debatu. Pořídili si domů pejska z útulku. A už uvažoval, jaké nejlevnější žrádlo mu bude kupovat. Konzerva za zhruba 50,- Kč je příliš drahá na jeden den. On sám ovšem denně vykouří minimálně za 80,-Kč, prakticky ty peníze spálí. Pes si neřekne o nový mobil, či nové auto. Proč mu tedy nekoupit kvalitnější žrádlo a následně ušetřit na veterinářích?
Ve chvíli, kdy se z vlka stal pes, převzal člověk za jeho osud zodpovědnost. Pes se stal jeho druhem nejen při lovu, hlídačem obydlí, ale taky léčitelem (kanioterapie), pomocníkem (slepečtí a asistenční) a hlavně přítelem.
Lidi, kteří si chtějí pořídit pejska (jakékoli zvířátko), by si měli nejprve uvědomit PROČ ho chtějí. KOLIK je bude stát (veterina, žrádlo), a co všechno jsou ochotni tomuto tvoru obětovat. Tím mám na mysli, pravidelné procházky, většinou ho nemohou brát s sebou do restaurace, na některé návštěvy, výlety, dovolenou, do kina. Ano, vydrží být hodinku sám. Ale kolik bude těch hodinek v jednom dni, týdnu. Kolik času budete věnovat VY jemu? On VÁM, veškerý svůj čas. A nemá ho tolik co VY.
