18.6.-26.6.2014
Lojzička v autě převážně spinká. Ještě, že máme klimatizaci, ve třicetistupňových vedrech se potí i zuby, natož v rozpáleném autě. Zajímavostí je, že existuje jen velmi málo parkovišť umístěných ve stínu. To jen tak na začátek.
Prvním místem na které jsme se chtěli podívat, byly Štěchovice a Svatojánské proudy. Díky dvěma zácpám na silnicích jsme do Štěchovic dorazili později než byl předpoklad. Zrušili jsme vycházku po proudech a vyjeli na vyhlídky Smetanovu a Máj.
Část pěšího úseku vedla po slunci mezi poli a přestože jsme měli dost vody, Lojzička po chvíli zamířila pod keře a úplně znavená s sebou plácla na zem a chvilku odmítala pokračovat v cestě. Jednalo se asi tak o tři sta metrů. Joj, byla ráda, když jsme dorazili zpět do Turska, kde jsme měli základnu. Hned na zahrádku a pro balónek. "Páníčci, tak a teď si budem spolu hrát"
Druhá "vycházka" v délce asi 4,5 km začala v Roztokách u Prahy a vedla po NS Roztocký háj - Tiché údolí do únětického pivovaru. Vede kus mezi prvorepublikovými vilkami a potom údolím podél potoka až do Únětic. Lojzička poprvé vešla sama do tekoucí vody až po bříško, každopádně příjemné ochlazení. Podruhé jsem ji musel do potůčku téměř nahnat, protože se také poprvé seznámila s hlubokým blátem na břehu.
Na začátku Únětic je takové stavení, U Lasíků se to jmenuje. A dělají tam vynikající koláče sladké i slané. Po občerstvení jsme se posunuli do únětického pivovaru, kde jsem očekával, že ochutnám nějaké speciály. Neochutnal, došly. Tak si dáme nějakou baštu. Za nekřesťanské peníze chci ochutnat hovězí pupík. Ani zde nebylo naplněno mé očekávání. Alespoň bylo uvnitř chladno a příjemná obsluha. Lojzička se zase trochu ochladila na sklepní dlažbě.
Třetí vycházka byla sice míněna, že se Lojzička seznámí aspoň po pachu s některými dalšími zvířátky, a tak jsme vyrazili do Zoo. Když zrovna otevřeli, tak to bylo moc fajn, protože jsme tam byli skoro sami. Hroši, lední medvěd, ji vlastně nijak nezaujali. Zato o kačenky se zajímala docela živě. Z vyhlídky viděla malé hrající si gorilí mláďatka a ty se jí líbili tak, že vydala tlumený hrdelní zvuk. Ve vedlejším výběhu leželi gepardi hned u skla a když jsme přišli, po chvilce jeden zvedl hlavu a upřeně se zadíval na Lojzičku. O ostatní zvířátka už nejevila zájem, jen u výběhu s vlky, kteří nebyli vidět chvilku větřila.
No řeknu vám, měli jsme toho plahočení v tom horku už dost a tak jsme se rozhodli věnovat den odpočinku. Následující den jsme se přemístili do Zákup. Chvilku trvalo než si na sebe Lojzka a Bessie zvykly, ale pak to bylo fajn.
Ve čtvrtek skoro pršelo a tak jsme si zajeli jenom do Stráže pod Ralskem na zmrzlinu.
V pátek jsme zajeli do Nového Boru pro nějaké sklo a po cestě tam, jsme zastavili v lese a procházkou zašli na rozhlednu Na Stráži. Zpět jsme to vzali opět přes SpR a vynikající zmrzlinu.
317 km dlouhou cestu domů většinou prospala. A doma? To pak dospávala a odpočívala skoro celý týden.
Putování s Lojzičkou 1
28.6.-6.7.2014
Rozhodli jsme se, že letošní dovolenou zkusíme prožít s Lojzičkou. Oproti jiným rokům, kdy jsme navštěvovali hrady, zámky a muzea, jsem musel plánovat výlety tak, abychom nemuseli Lojzičku někde nechávat.
Začátkem července jsme na týden odjeli ke kamarádce na chalupu, nedaleko Březnice, které se říká Verlitín. První víkend na Verlitíně probíhala "Koktejlová párty". Další dny jsme tam prožívali sami. Lojzičce se líbilo, že mohla být celé dny venku na velké zahradě. I nám se líbilo, že si Lojzka běhá, až do chvíle, kdy objevila "voňavé" kompostiště.
Několik procházek do blízkého lesíku, kde bylo plno jahod a malin. I na výlety jsme se vypravili.
Kromě úterý mělo být celý týden deštivo a tak jsme ten den vyrazili do Chanovic. Naučná stezka začíná na zámku a vine se okolo kopce Chlum. Má asi 2km a mimo naučné tabule se na ní vyskytuje Žižkův kámen, na kterém prý odpočíval tak dlouho až na něm vyseděl důlek. Na vrcholku je nedávno postavena zděná rozhledna a rozhled je opravdu úchvatný. Špýchary, stodoly a čeledníky tvoří skanzen, který je ve výstavbě a tak nějak stezku uzavírá.
Nepomuk byl dalším cílem putování. Sice jsme původně chtěli navštívit zámek, ale jelikož je uzavřen využili jsme naučnou stezku okolo Zeleného kopce. Rozhodnutí padlo při obědě ve Švejk restaurantu u Zeleného stromu. Nejdříve po silnici do bukového lesa. Okolo jakéhosi vodního díla (jez a náhony) jsme došli do obce Klášter, kde byly pozůstatky cisterciáckého kláštera. Dále se šlo kolem Červeného mostu a kaple Svatého Vojtěcha po silnici zpět do Nepomuku.
Některý z dalších dnů (kdy mělo lít jak z konve) jsme v Příbrami navštívili poutní areál Svatá Hora. Okoukli jsme jej jen z venku, protože dovnitř se smí jen s průvodcem po zaplacení. Jelikož nikde nebyla žádná pokladna a dovnitř nesměli pejsci, tak jsme zase odjeli.
Vedra stoupala a na konci týdne jsme změnili místo pobytu. Ne, že by se nám na Verlitíně nelíbilo, ale aspoň dva roky jsme nebyli u jiné kamarádky, která se každým rokem těší, že ji navštívíme. Má dva boreder teriéry, dvě kočky, husy labutí a nějaké slepičky. Ty se Lojzičce moc líbily. Lojzička se zase slepičkám nelíbila. Nedávno, nedaleko Třebešic, kde kamarádka bydlí, otevřeli rozhlednu Špulka. Vyrazili jsme k ní jako blondýny. Nevzali jsme s sebou žádnou vodu. Lojzička a Cedrik (border teriér) v asi polovině cesty padli na zem, a jen nepřekonatelná láska k páníčkum je přiměla zvednou své unavené nožky a dojít k rozhledně. Během chvilky jemně popršelo, vzduch se vyčistil, pejsci dostali napít, z rozhledny pokochali výhledem na Blaník a Brdy a vydali se zpět.
Na rozhledny sice pejsci nesmí, ale v restauracích jsme nikde neměli problém.
Žádné komentáře:
Okomentovat