Nový příspěvek v Putování s Lojzičkou

Nová stránka

    Rozhodl jsem se trochu dokumentovat naše výlety s Lojzičkou a k tomu bude sloužit stránka Putování s Lojzičkou 2014. Dnes jsem ji založil a dodal i příspěvek.
   Nový příspěvek je také na stránce Lojzička.

Odívání

   Před nedávnem jsem slyšel postěžovat si jednu ženu, drobné postavy, že si zkoušela tričko velikosti L a bylo jí malé. Přivedla mě k zamyšlení, ne nad módou, ale nad odíváním na všední den.
   Kdysi, teď to asi bude znít divně, za komančů, přišel člověk do obchodu s oděvy a úplně v klidu si koupil třeba manšestráky a flanelovou košili. A když náhodou neměli zrovna vaši velikost, stačilo počkat do další, pravidelné, každotýdenní dodávky zboží. Nicméně se dalo vždy vybrat, Když jste měli velikost např.52, tak vše co bylo v této velikosti bylo dobré. Měli-li jste nohu č. 8, tak vám boty č. 8-9 byly dobré. Když je dnes označení L, XL, XXL, není možno se v těchto velikostech spolehnout na to, že budou stejné. Tričko L, je někdy stejně velké jako XXL. XL stejné jako S. A podobně.
   Když jdu nakupovat, tak požaduji největší velikost, kterou mají, a někdy mi není malá. Nepovažuji se za velikého člověka, jsou mnohem větší. Jednou jsem sháněl takové plátěné kalhoty. Prošel jsem skoro všechny oděvy ve městě. Naštvaný, že dnes se šije na trpaslíky, jsem vešel do nadměrných velikostí. Paní mi řekla, že pro takové hubeňoury nic nemaji, ale přesto jsem si nejmenší kalhoty, které měla, koupil. Nevím, jsetli všechny oděvy patří asiatům, nebo všechno šijí oni, ale na normálně rostlého chlapa skoro nic neseženete. A sportovní oděvy? To opravdu je problém. Vše je ůzké, krátké, zkrátka malé.
   Kalhoty, ty jsou kapitolo samou o sobě. Když jsem si kdysi koupil kalhoty, i bederky, mohl jsem v nich udělat předklon, nebo dřep a neměl jsem polovinu zadnice venku. Dnes to šijí velmi krátké od rozkroku k pasu. Hodí se to akorát na lidi, kteří nemají žádný zadek a nízkou pánev. A taky pro lidi, kterým nevadí. že všichni budou vidět nejen jejich spodní prádlo, ale i celý zadek.
   Závěr mi vychází tak, že si oděvy patrně budu muset nechat šít, Ale sežeňte dnes doubrou švadlenu.

Zelené stoly

   Nedávno jsem se díval na jeden z dílů seriálu "Rozpaky kuchaře Svatopluka" Musím říct, že mě zarazila stejná arogance lidí, rozhodujících o tom, co a jak se bude dělat. V tomto seriálu se jednalo o umístění sporáků v kuchyni jednoho z nejmodernějších hotelů. Zda mají být uprostřed kuchyně a nebo u stěn. Dopadlo to tak, jak to dopadlo, a možná to tak bylo líp. Ovšem je to jeden z deseti případů, kdy "zelené stoly" měly pravdu a novinka byla opravdu přínosem. Většinou to tak nebývá. U nás tak se zavedeném výpočetní techniky, s několika programy, které mají spolupracovat, dochází ke zbytečné komplikovanosti a časové náročnosti. Jen, že "zelené stoly" již investovaly spousty peněz, a tak i když nás to při naší práci zdržuje, nařízení je takové, že se to musí používat. Spousty úkonů by odpadlo, kdyby programy fungovaly tak jak mají a ve vedení, kde chtějí mít přehled, co zrovna teď děláte se naučili pracovat s PC. "Zelené stoly" absolutně neznají pracoviště, kterým vytváří technologické postupy. Vezmou jen předpisy, které byly jen kosmeticky upraveny ve slovíčkách, a neberou v potaz specifika jednotlivých pracovišť.
   Lidé, kteří jim řekli, že to nepracuje tak jak má, byli označeni za sabotéry. A začaly chodit na ně kontroly (které o tom problému ví jen to, že si stěžujeme, že to nefunguje) které si nechávají problém vysvětlit i když je na nich vidět, že vůbec neví o čem je řeč.
   Vím, že když to tady napíšu, tak tím nic nezměním, ale aspoň se mi trtochu uleví.