FARMY a PEVNOSTI jsou vždy umístěny tak, aby bylo na ně z dálky vidět. V pořádku, většinou postaveny z celkem masívních dřevěných kůlů, přestože široko, daleko není po vzrostlých stromech památky. Všude jen keře a kosodřevina. Někdo namítne, však se dřevo dováželo. Ano, ale na stavby v pustinách se používaly prkna. Srubové klády na tak velké stavby si nikdo nemohl dovolit dovážet. Dobytek a koně se často musejí spoléhat na to, že jim bude stačit pár suchých stébel trávy a spousty písku. Pro všechny tam bývá v této vysušené krajině jedna studna, v lepším případě s korytem.
BANDY a jejich útoky. Dvacet banditů se vydá útočit na kolonu, či farmu. Stateční obránci se brání tlupě již nejméně o polovinu větší, když jich aspoň dvacet zastřelí, do dalšího útoku se jich žene již skoro padesátka. Že by zombie? :-) Přesná střelba při zběsilé jízdě na koni, s nevyčerpatelnými náboji v dvouhlavňovkách, a to na obou stranách.
Zajímavé bývají i jejich prostředky k útokům. Ve filmu Poklad na Stříbrném jezeře banditi vytvoří z dek masívní válce, které tlačí při útoku před sebou. Pro vytvoření všech čtyřech by každý z banditů musel mít s sebou alespoň čtyři či pět velkých dek. Házeli pytlíky se střelným prachem, kterého muselo být aspoň 60 litrový sud. Spotřeba a délka lan je fascinující. A když šéf rozhodl, že budou stavět vor, najednou měli všichni v rukou skvělé velké dřevorubecké sekyry. Nicméně poráželi borovice ale na vor používali smrkové klády s rovným řezem pily.
INDIÁNI. To že v těchto filmech jsou hráni jiným etnikem, no budiž. Že mají apačové siouxské oděvy, dobrá. Ale že obyčejní členové kmene se odívali v konfekci, to už je opravdu dosti legrační. Skoro všichni stejné šátky kolem hlavy, bederní roušky se liší snad jen velikostí. A členové každého kmene mají například stejný účes či úbor, opravdu jako z konfekce :-) Na válečné výpravě jezdí ve slavnostních oděvech, staví si velké vigwamy a jejich hlídky hledí směrem do tábora nebo ohně (aby mohli být snadno zneškodněny nepřítelem). Jejich poskakování a křepčení okolo ohně mi nejvíc připomínalo nácvik spartakiády :-)
Někdo může namítnout, že to moc žeru, nebo že nad tím moc přemýšlím, ale i přes tyto nedostatky filmařů patří k mým nejoblíbenějším, romanticko-dobrodružným filmům. Jsou mi mnohem příjemnější určitou svou naivitou, než dnes natáčenou téměř realistickou brutalitou. Neohrnuji tím nos nad dnešními filmy, ale musím se na ně dívat jinak. Některé z těchto věcí by dnes už filmařům jen tak neprošly. Tehdy nebylo jiného hrdiny, než Vinnetou a Old Shatterhand, spolu s Mirkem Dušínem a jeho Rychlými šípy. Ještě tak militantní kapitán Kloss nebo Čtyři z tanku a pes.
Tímto příspěvkem považuji dnešní psaní za vyčerpané :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat